Spark

Mezi proudy

Už svým prvním sólovým počinem "Album" hlavní představený klanu bathoryů Quorthon rozvířil pořádně prach mezi svou blackmetalovou drobotinou. Po poslechu nového alba "Purity Of Essence" ho bude posílat do horoucích pekel pravděpodobně ještě větší počet jeho oveček. Jedná se však o sólové album a nebylo by nejrozumnější spojovat Quorthonovu sólovou dráhu s BATHORY. Každý muzikant se s přibývajícími léty mění. Tento přirozený proces se nevyhnul ani jednomu z průkopníků undergroundové scény, kterému někteří přezdívají "otec black metalu". Jaký je Quorthon v roce 1997?

Jak je vidět, patříš mezi workoholiky. Sotva vyšlo poslední album BATHORY, vrhl ses na svůj sólový projekt...

Vlastně jsem si ani moc nevydechl. Ihned po vydání alba "Blood On Ice" jsem se pustil do práce. Skládání mi zabralo asi dva měsíce a v červnu bylo všechno hotovo. Během dvou týdnů jsem to nahrál a deset dnů smíchal.

Není toho na jednoho člověka trochu moc?

Nevidím velký rozdíl v přípravě materiálu doma a samotném nahrávání ve studiu. Stále nahrávám demáče a z těch pak vybírám nejlepší skladby. Základem mé práce doma jsou kytary, basa, a potom automatické bicí. Tento postup už praktikuji hodně dlouho a jsem rád, že mám pořád dostatek nápadů.

Odkud jsi čerpal inspiraci na sólové album "Puritty Of Essence"?

Ze svého života a příběhů mých blízkých. Doufám, že si lidé nebudou myslet, že si hudbou léčím své mindráky a frustrace. Když se cítím, že bych nebyl ve svém příběhu objektivní, použiju raději story od svých přátel. Vždycky se lépe píše o někom druhém než o vlastní osobě.

Jak se to vůbec přihodilo, že ses rozhodl natočit sólové album?

Byl to vlastně nápad jednoho člověka ve firmě Black Mark. Jednou jsme si povídali o plánech na další album BATHORY, bylo to v období po natočení "Twilight Of The Gods". Tenkrát jsem neměl s BATHORY žádné další plány. Měl jsem pocit, že jsem už s BATHORY udělal maximum. On mi navrhl: "Natoč nejaké shity a vydej to jako sólové album. Přece se na hudbu nemůžeš vysrat!" Dnes můžu s klidem říci, že kdybych nenahrál sólové album, BATHORY by přestali existovat. Poznal jsem něco jiného, to mě obohatilo a já dostal novou chuť do práce. Mohl bych to přirovnat k tomu, jako bys jedl celých deset let jenom pizzu. Jednoho dne zjistíš, že existuje i nějaký hot dog a hamburger. Pak si řekneš: "Do prdele, proč jsem žral pořád tu blbou pizzu!" Jiné hudební směry mě samozřejmě přitahovaly a já měl doma několik natočených kazet, nikdy mě však nenapadlo, abych je vydal. Celý tento příběh jsem podrobně popsal v bookletu alba "Blood On Ice". Všichni chtěli vědět, proč vydávám sólové album a co bude s BATHORY.

Jaké jsi na své první sólové album obdržel ohlasy?

Fandové byli dost šokovaní a zmatení. Nevěděli, jestli mají říci, že je deska blbá, nebo dobrá, protože ji mohli srovnávat pouze s tvorbou BATHORY. A tohle bylo na míle daleko od stylu, který BATHORY nabízejí. Hodně "starých" příznivců bylo zklamáno ne až tak albem, ale změnou mě samotného. Většina z nich si zakládá na mé image a tuhle změnu jednoduše nedokázali pochopit. Staré časy jsou pryč a byly to dobré časy. Člověk se však nemůže chovat stejně jako před čtrnácti lety. Už nenašli to, co dříve, a to je pobouřilo.

Proč si nechceš nahrávání zjednodušit a nepozveš nějaké muzikanty?

Abych se přiznal, neznám tolik muzikantů. V městě, kde žiji, nejsou muzikanti nějak sjednoceni a nedrží pohromadě. Švédskou scénu bych mohl charakterizovat dvěma slovy: nenávist a láska. Nenávist je však na prvním místě. Když si zajdu do klubu, sedí tam stále ti stejní lidé jako před čtrnácti lety. Stále se baví a sní o tom, jak jednou založí skvělou kapelu a podepíší smlouvu s major label. Sedí však jenom na prdeli a jenom žvástají. Rádi vám však poradí, co máte dělat, jak by mělo album znít, a nakonec to završí tím, že je nezajímáte a vaše hudba je na prd.

Vlaštovkou před vydáním dvojalba byl singl "When Our Days Is Through"...

Zpočátku jsme o tomhle vůbec neuvažovali. Všechno už bylo natočeno, ale trochu se zpozdila příprava obalu. Firma už to nemohla vydržet a rozhodla se vydat neoficiální singl. Nebyl to zase tak špatný tah, protože singl byl určený především pro rádia. Nedovedu si představit nějakého moderátora nabo DJ v rádiu, jak poslouchá celé dvojalbum, aby pak pustil do svého pořadu jednu skladbu. Nebylo vůbec jednoduché jednu skladbu vybrat, protože na desce se míchá brutální grunge s punkem a nechybí ani unplugged balady. Rádiový singl byl rozeslán do všech solidních rádií po celém světě a skladby na něj vybrali lidé na firmě. Podle jejich slov tam umístli ty "nejkomerčnější" skladby. Já bych je nazval jako beatlesovky. Je to kříženec SEX PISTOLS a SMASHING PUMPKINS. Mám ještě jednu perličku, když jsem tenhle singl míchal, přišlo se za mnou podívat pár přátel. Byla tam i jedna slečna, šílená fanynka OASIS. Když uslyšela první tóny mé skladby, vykřikla: "To jsou noví OASIS!" Tohle mě docela štvalo. Později jsem zjistil, že vlastně vycházím ze stejných kořenů jako oni, tedy z BEATLES. A jsem o několik let starší než oni. To je sranda, někteří mě nazývají "otcem death metalu" a teď si přečtou tohle.

Jak jsou pro tebe důležité texty?

Hodně. Někdy mám pocit, že jsou důležitější než samotná skladba a zaberou mi daleko víc času. Vybrat jediný text není možné, protože s každým jsem strávil určitou dobu. Všechny nebo žádný. Hodně příběhů je pravdivých. Skladba "The Notforgettin´" je příběh jedné holky, která šla na pařbu. Vzala na hlídání svou mladší kamarádku. Začala však trochu více pít a usnula, když se pak vzbudila, její mladší kamarádku mezitím někdo znásilnil. Bylo jí dvanáct let. Když se potom probrala, nevěděla, co se stalo, a byla z toho dost špatná a začala brát drogy. Je to smutný příběh, teď si však představím, kdyby tento text udělala nějaká deathmetalová parta, určitě by refrén zněl: "Yeah, fuck the bitch!"

Když jsem se procházel tvými texty, narazil jsem na skladbu "Label Of The Sun" ("Label On The Wind" - pozn. Blacky). Je to skladba o tobě?

Ano, je to jedna z mála, ve které jsem se zabýval přímo svou osobou. V globálu je to o novinářích. K této písni se váže jeden příběh. Když jsem dělal promoturné k jednomu albu, jezdil jsem po Evropě celé dva měsíce a mezi jinými zastávkami jsem dorazil i do redakce jednoho velmi známého časopisu. Byl jsem oblečen normálně v riflích a tričku. Dívali se na mě s údivem a kdosi řekl: "Promiň, ale ty nevypadáš jako syn odkojený death metalem." Po rozhovoru si chtěli udělat pár fotek a zavedli mě do speciálně připravené místnosti. Stěny byli potaženy černým suknem, na stolech hořely svíčky a zubily se kostry, nechyběly samozřejmě pentagramy. "Nechceš se převléci?" Nevěděl jsem, co po mně chtějí. "Ty už nemáš svůj kožený oblek s kostmi? Připravili jsme ti i líh, takže můžeš plivat oheň, nebo alespoň krev." "Bože, kde jsem to vlezl?! Vždyť je rok 1994 a ne 1984." Je to určeno všem novinářům, ale také fanouškům. Už nepotřebuji plivat oheň a krev. Z toho už jsem vyrostl a věřím, že fandové zmoudří také. Hodně členů fanklubu BATHORY dává přednost prvním deskám. Některým je osmnáct a já si uvědomuji, že když jsem byl tím ďáblem, kterého stále chtějí vidět, mohli jim být čtyři roky. Je už to opravdu hodně dávno.

O čem je skladba "Television"?

Opět další pravdivý příběh o jednom chlapci, který je totálním fanatikem televize. Nic jiného nedělá. Chodí sice do práce, ale když přijde, tak tu bednu zapne a už se od ní nehne. Nechodí nikam, do kina, na party, do přírody. Jednou jsem ho dostal ven a on pochopil, že to, co vidí v televizi, může vidět všude jinde.

V písni "An Inch Above The Ground" mluvíš o jakémsi jiném světě...

Je to o pocitu a energii, kterou máš, když někoho miluješ, máš radost z toho, co děláš, anebo třeba tvůj oblíbený fotbalový tým vyhraje ligu. Cítíš se skvěle a jako bys chvílemi ani nestál na zemi. Nemám na mysli drogy a alkohol. Je to pocit štěstí, který snad každý z nás občas prožívá. Nemusíš chodit oblečený jako všichni ti "hausáci" a mít sluneční brýle naražené někde v polovině hlavy. Poznej sám sebe, zjisti, co máš rád a podle toho se zařiď.

Uvidíme někdy BATHORY, nebo tvůj sólový projekt naživo?

Koncerty, to je problém... BATHORY už vlastně nehráli od ledna 1985. Jedním z důvodů je fakt, že bych nebylschopný předvést to samé, co je zaznamenáno na desce. V některých pasážích jsme nahrávali dvanáct bočních vokálů, místy až osm kytar atd. Koncerty vlastně nemám vůbec rád a na žádné nechodím, maximálně jednou do roka. Je to možná hloupé, ale koncert nikdy nebude stejným obrázkem nahraného materiálu. Kdyby se BATHORY přece jenom rozhodli vyjet na turné, muselo by to být něco monstrózního, cirkus. Žádný stereotyp koncertů, které vidíte každý den v klubech. Šli byste se podívat na BATHORY a celé tohle show by se jmenovalo třeba: "Legends, underground, father, shit, death metal". Na pódiu by se pohybovali potetované tanečnice, bicí souprava by létala, ale o tomhle dnešní hudba není. Ještě by se nám vysmáli, že se vracíme do osmdesátých let.

Pokusil ses už tento pokus realizovat?

Už jsem jednal s několika firmami, ale byla to parta blbců a lhářů. Naše firma mě stále nutí, abych jel na turné: "Musíš jet na turné, abys prodal více desek, více triček a natočil nějaké video." Tohle pro BATHORY není to nejdůležitější, je to stále undergroundová kapela a uděláme raději dvě stě triček. Takže BATHORY naživo asi nikdy neuvidíte. Můj koncert BATHORY se odehrává každý večer v mé hlavě.

Takže ti pocit stát na pódiu nechybí?

Ne, často se bavím s muzikanty, kteří si stěžují, jak to bylo na turné blbé, špatný zvuk, hnusné pivo.

Co pěkného je na obalu?

Je to skládka, ale hluboce pod bodem mrazu. Jedná se o fotografii. Letos jsme měli ve Švédsku dost krutou zimu, takže zamrzali i veškeré skládky a bezdomovci měli po zdroji obživy. Některé firmy pálením odpadků vyrábějí energii. Najednou si všichni uvědomí, jak je ta skládka důležitá.

Jakým směrem půjdeš dále ve svém sólovém albu?

Sólová kariéra tímto albem skončila a do budoucna neplánuji nic. Možná něco udělám v roce 2000. Začnu se opět věnovat BATHORY. Mám už připraven dostatek skladeb, ale to hlavní rozhodnutí, jakým směrem půjdu, ještě nevím.

Dalo by se to přirovnat k některým starším albům?

Na firmu volá hodně lidí, kteří si přejí, aby album bylo něco mezi "Hammerheart" nebo "Blood On Ice". Dostávám také hodně mailů, kteří zase chtějí, abych se vrátil do období "The Return". Je velice těžké vyhovět oběma stranám a tyto dvě období smíchat. Album "Blood Fire Death"  bylo takovým kompromisem pro oba tábory mých příznivců. Pak se mi začaly líbit melodičtější věci a klasika.

Které album z tvých začátků patří mezi tvé nejoblíbenější?

Žádné, nemám rád své starší desky. Dokonce je nemám ani doma. Fandové se začali o staré desky zajímat a na firmě dostali nápad vydat něco jako best of. Všem známým a fanouškům jsem poslal formulář, aby tam napsali svých pět nejoblíbenějších skladeb od BATHORY. Nakonec se toho sešlo tolik, že vzniklo dvojalbum "Jubileum I a II".

Máš kromě hudby ještě jiné záliby?

Patřím k fanatickým příznivcům hokeje.

Co říkáš na letošní MS v hokeji?

Byla to hrůza, Kanaďané nepředváděli hokej, ale likvidaci. Kdyby ses tak choval na ulici, museli by tě zavřít. Firma Black Mark má také svou pobočku v Kanadě. Ihned po bitce s vaším týmem jsem jim tam volal a to, co si vyslechli, si za rámeček určitě nedají.

Uvažoval jsi někdy o tom skládat hudbu k filmu?

Jeden americký režisér chtěl použít hudbu BATHORY do nějakého hororu a nabízel za to tučnou sumu. Poslal jsem ho do prdele. Nechci, aby se moje hudba dostala do nějakého zkurveného Hollywoodu. Jedna dánská televizní společnost použila jedno intro ke svému pořadu zabývajícím se tajemnými věcmi z historie.

Jak vypadá tvůj normální den?

Žádný den není normální, každý je jiný. Práce mám až nad hlavu a momentálně mám rozdělané dva boční projekty. Jakmile budu vědět konkrétní věci, určitě vám to dám vědět.

Vláďa Třískala / Spark; srpen / 97
Digitalizoval Blacky.
Publikováno s laskavým svolením redakce Spark.


Diskuze ke článku

Napiš komentář



© 2000-2019 Bathory Hordes • Valid XHTML 1.0 Strict, CSS & RSS feedCSS On/Off