Soumrak génia, aneb rekviem pro ďábla sedmi princezen

Quorthon - In Memoriam

Vše začalo black’n‘rollovým nářezem jako „I don’t give a fuck“ či „Die in fire“ a přes kvalitní a bohatý repertoár skončilo hlubokým a snad i alegorickým eposem „Wheel of sun“. To vše má na svědomí Thomas Forsberg, který se do metalové historie nesmazatelně zapsal jako Quorthon! Kdo z vás někdy nahlédl do „profilu redakce“ a četl seznam mých oblíbených interpretů, jistě pochopil, co pro mě Bathory asi znamenají. Právě proto jsem nyní, po mistrově smrti, cítil nutkání napsat jako poklonu tento krátký článek. Tak sem během pozdního večera pustil tiše jako kulisu „Twilight of the gods“ a začal...

Tu nepříjemnou zprávu jsem se dozvěděl večer, asi dva dny po Thomasově skonání. (Zamrzí to o to víc, že po světě pobíhá tolik hajzlů, který mohla před Quorthnem dáma s kosou bez pardonu upřednostnit...). Hned ten večer mi začali chodit zprávy od přátel, sdělující mi onu neradostnou novinu. Jelikož jsem ale tou dobou pospíchal na koncert, nevěnoval jsem tomu zprvu až tak velkou pozornost a vzhledem k tomu, co všechno se už o Bathory nakecalo, doufal jsem, že jde jen o další fámu. Ráno se zpráva potvrdila a mě se v klidu vše rozleželo v hlavě. Pochopil jsem , že odešel někdo, koho jsem sice nikdy nezbožňoval (to u lidí skutečně není mým zvykem), jelikož jsem s ním nikdy ani nemluvil, ale jehož hudba pro mě byla vždy posvátná a dokonce ovlivnila mé zájmy a můj život. Už ve čtrnácti letech jsem si zamiloval rouhavou energii prvního alba „Bathory“ a když jsem o rok později uslyšel „Hammerheart“, stalo se mou deskou číslo jedna a Bathory mojí nejoblíbenější kapelou. A to platí dodnes, neboť jsem od té doby neslyšel nic, co by u mě „Srdce válečníka“ překonalo! Quorthon byl skutečnou osobností. Vždy si stál za svým názorem. To, že ho v průběhu let změnil je jiná věc. Nikdy se nevezl na nějakém trendu. Ano, kdo chce, může si nadávat na texty z alb jako „Requiem“ či „Octagon“ pro jejich odklon od vší původní lyriky. Nikdo však nemůže tvrdit, že by se jimi chtěl Quorthon zalíbit mediím, neboť jsou tak otevřené, hrubé a brutální, že by jimi byznys jen těžko oslovil...

Co se týče údajné Quorthonovi závislosti na heroinu, za prvé je mi to ukradený, protože to s jeho dílem absolutně nemá co dělat a za druhý si myslím, že jde jen o další pomluvu. Logicky: Že by člověk léta závislej na heroinu podal cca rok před svojí smrtí, ke které údajně dopomohla právě aplikovaná dávka, výborný výkon, natočil jednu ze svých nejsilnějších desek, projevil vitalitu u kupy rozhovorů a ještě se pořád dokázal udržet na svém těžkém stroji? Trošku divný, nemyslíte? Stačí si vzpomenout, jak ke konci života na rozdíl od Thomase vypadal Elvis...

Hudba Bathory ovlivnila můj život. A nejen hudba. Nebýt jeho textů, asi bych težko začal číst Nietzscheho (Twilight of the gods), Conana od Howarda (Blood on Ice), germánské mýty, nebo dokonce čuchnul k operám Richarda Wagnera. Kromě toho, jeho význam na scéně je ojedinělý! Ano, zakladateli black metalu jsou sice Venom a ačkoli byli první kapelou, z které šla hrůza asi Hellhammer (přiznejme si, že album Bathory z roku ´84 je v podstatě rock´n´rollem...), na čí popud se ve Skandinávii shromáždily nespočetné kohorty černooděnců a utvořily později celé black metalové HNUTÍ?! A o významu Bathory na poli čistého pagan metalu není třeba mluvit, jelikož tento styl tu před nástupem Bathory ani neexistoval. Kdo jiný se může pochlubit tím, že založil dvě metalová hnutí najednou?

Máš na kovovém trůnu nesmazatelné místo, Quorthone...Nikdy nezapomenu!!!

My „hammerheart“ is pounding for your power of Fire and Ice!

Pripegal, 17.2.1966 - 7.6.2004


Diskuze ke článku

Napiš komentář

  1. Zdenek:
  2. Pridavam se
  3. 01.01.2008, 14:01


© 2000-2019 Bathory Hordes • Valid XHTML 1.0 Strict, CSS & RSS feedCSS On/Off