Potomek Čachtické hraběnky Quorthon

Quorthon je postava natolik záhadná a tajemná, že vlastně dodnes nikdo identitu tohoto švédského skladatele, instrumentalisty a zpěváka pořádně nezná. Je až s podivem, že člověk, který opustil ve čtrnácti školu s tím, že nechápe, co by mu mohla vlastně dát, měl takové literární a historické znalosti, když svůj projekt pojmenoval po proslulé hraběnce Bathoryové z Čachtic.

Bathory založil Quorthon v roce 1983 spolu se dvěma nejmenovanými přáteli. Dodnes ovšem není potvrzeno, zda tito muzikanti, vystupující na deskách pod nic neříkajícími pseudonymy jako Vvornth nebo Kothaar, opravdu existovali nebo zda si Quorthon nahrával celá alba sám. Na druhé straně se ale tvrdilo, že v Bathory se vystřídalo tolik muzikantů jako v Rainbow a Whitesnake dohromady. Sám Quorthon ve sporadických rozhovorech tvrdí, že sestavy Bathory nikdy nevydržely tak dlouho, aby se dalo pořídit společné foto, a pak to vše ještě zamotalo prohlášení, že se vlastně považuje za jakýsi "one man band". Nejen proto byl vždy spolek Bathory obestřen rouškou tajemna, což bylo zřejmě součástí Quorthonova ďábelského plánu na upoutání pozornosti tisku a fanoušků.

Bathory vznikly pod vlivem blackmetalových kapel jako Venom, Hellhammer a Sodom, ale i Mercyful Fate, Motörhead nebo Celtic Frost. Ovšem sám Quorthon popírá to, že první alba Bathory byla silně ovlivněna Venom. "Štve mě to, že nás s nimi srovnávají. Je to proto, že v té době existovala jediná kapela, která dělala podobnou muziku, a pořád nás k ní řadili."

Vlastní repertoár představili Bathory už v roce 1983 na sampleru Scandinavian Metal Attack v podobě skladeb Sacrifice a Return Of Darkness And Evil.

Úspěchem sampleru se vydavatelská firma Tyfon ujistila, že investice 350 liber za pronájem stockholmského studia Heavenshore na 56 hodin by se mohla vyplatit. O rok později tedy může vyjít první bezejmenné album, které obsahovalo pětadvacetiminutový materiál, nesoucí se v duchu prostinkých nahrávek plných okultismu, násilí a zvrhlých choutek. Znovu se zde objevuje song Sacrifice, kde se Quorthon rouhá popisem znásilnění Kristovy matky, v textu skladby Armagedon se připíjí krví andělů apod.

Debutu se prodalo asi 15 tisíc kusů, ovšem po něm si Bathory dali pauzu. Ta trvala až do roku 1985, kdy se na trhu objevilo album The Return Of Darkness And Evil. Na něm Quorthon opustil bojiště armád nebeských a pekelných mocností, ovšem atmosféra je zde stále tajemná a pochmurná. Posluchači se prostřednictvím alba mohli seznámit se sabaty čarodějnic, s ďáblovou žní (The Rite Of Darkness) nebo s Quorthonovými zkušenostmi se ženami v příběhu z podlahy dámského záchodku jednoho stockholmského rockového klubu (Bestial Lust). Titulní skladba, která se objevila už na výše zmíněném sampleru, je oslavou temných sil a zla, a právem dnes patří k blackmetalové klasice, ovšem po technické stránce bylo album spíš průměrné. Kolem alba se v hudebním tisku rozpoutaly dohady, že se jeho natáčení zúčastnil i bubeník Carsten Melsen z Artillery, ale Quorthon sestavu opět neuvedl.

"Zpívám o okultních věcech a Satanovi, protože mě to opravdu zajímá. Mrzí mě, když některé kapely zneužívají boomu blackmetalu, aby se dostali do popředí. Já se zásadně oblékám tak, jak vypadám na fotkách." To mu obyvatelé Stockholmu mohli dosvědčit, protože své nýty a řetězy v té době opravdu nikdy neodkládal.

Minimální propagace, totální absence koncertní činnosti a tajemnem opředený životopis Bathory, na to vše si fanoušci už zvykli. Co je překvapilo, bylo Quorthonovo prohlášení před vydáním alba Under The Sign Of The Black Mark v roce 1987. "už nehodlám dál vystupovat v Satanových službách. To, co bylo před dvěma nebo třemi roky, z toho už jsem vyrostl. Všechny ty povídačky o náboženství nejsou k ničemu. Nyní nabízím pohled z obou stran - z temné i té světlé. Když chceš dělat naši muziku, nesmíš do toho tahat náboženství. Bude jen metal." Na třetím, už zmíněném albu Under The …, nechal Quorthon poprvé proslulou LaFeyovu bibli zavřenou. "Samozřejmě, že ji mám doma, ale když hledám inspiraci, sáhnu raději po té křesťanské."

Na tomto albu lze poprvé najít i vliv amerických Manowar a zdrojem inspirace se stávají bohové podsvětí, ohně a války. Víc než o tmářství se Quorthon zajímá o zkázu, a objevují se motivy smrti a věčného zatracení. S black metalem a pěním ód na Satana byl tedy konec, místo toho se na albu objevily pomalejší a rozsáhlejší songy ve stylu válečných eposů. Quorthon zde poprvé využil i některých prvků doom metalu, ovšem s tehdejší death a doom metalovou scénou nelze alba Bathory srovnávat. Proč? Nestaví totiž na technické dokonalosti, hudební mnohotvárnosti a fantazii. Quorthonova kytara má o hodně blíž k motorové pile a monotónní bušení bicích doplňuje záhrobní zpěv. Až na tomto albu se Bathory podrobně věnují postavě, jíž vděčí za své jméno, a to ve skladbě Woman Of Darkness, v níž barvitě líčí její zvrhlé choutky. Spolu se skladbou 13 Candles, temnou a studenou jak černá noc, tématicky tak trochu vybočují z alba, neboť zbylý repertoár se zabývá výhradně severskou mytologií. Album produkoval Quorthonův otec a skupina se stala tak populární, že dostala nabídku přestoupit k pobočce známého metalového vydavatele Music For Nation, firmě Under One Flag.

V roce 1988 vychází album Blood, Fire, Death, na němž Quorthon poprvé představuje své kolegy Kothaara (bg) a Vvorntha (ds), a na obalu desky se objevuje i první společná fotografie tria Bathory. Ale nikdo nemůže s určitostí říct, že jsou to právě oni. To podtrhuje i ten fakt, že Bathory do té doby nikde nekoncertovali, a to z nejrůznějších důvodů. Jednou si Quorthon stěžoval na to, že ve Švédsku chybí malé rockové kluby, potom pro změnu velké haly, které by vyhovovaly pro monstrózní koncertní program, pak je prý baskytarista v blázinci a Quorthon nemůže najít náhradu, protože v té době chce ve Švédsku hrát každý jako Europe apod.

Toto LP mělo původně vzniknout jako dvojalbum, ale během práce ve svém oblíbeném studiu Heavenshore Quorthon uznal, že čtyři strany jsou opravdu moc. Pro své pojetí mýtů a ság si tedy zvolil tradiční formát s tím, že si některé skladby nechá do budoucna. Celkový dojem z tohoto alba je umocněn použitím klávesových nástrojů. Po jeho vydání konečně došlo i na koncertní turné, plné bombastických pyrotechnických efektů.

V květnu 1990 vychází páté album Hammerheart, které navazuje na předchozí LP, a přináší stejně jako následující Twilight Of The Gods (1991) zhruba desetiminutové skladby s předlouhými introdukcemi, plné zvukových efektů. Námětem textů je opět severská mytologie a pověsti o dávných bojovnících. Všechny příběhy se podařilo Quorthonovi spojit do tématicky ucelených kompozičních celků v jakési zvláštní odrůdě doom metalu. Ovšem chce-li někdo upoutat posluchačovu pozornost více jak na hodinu, měl by k tomu mít alespoň základní technické předpoklady, a ty u Quorthona jaksi chybí.

V následujících dvou letech Bathory bilancovali a svou desetiletou kariéru připomněli vydáním dvou kompilačních alb - Jubileum Vol. I (1992) a Jubileum Vol. 2 (1993). Na nich se objevily skladby, podepsané výhradně Quorthonem, který obě alba i sám produkoval. Ranná tvorba Bathory je zde připomenuta jen několika nahrávkami, které byly remixovány do dnešní přijatelnější podoby.

Kromě obou zmíněných kompilací nepřichází od roku 1991 až do letošního května z hájenství tajemných Bathory a jejich pomyslného šéfa žádné zprávy. V loňském roce sice probleskly zvěstí, že Mr. Quorthon má nového koníčka, jímž mají být coververze songů slavných spolků a že koketuje např. s Motörhead, Beatles, Queen nebo Kiss, ale nic z toho se zatím nepotvrdilo. Enigmatický hudebník Quorthon už dokázal hudbu svého záhadného projektu Bathory nacpat do rozměru kultu, takže teď už mu stačí auru kolem jeho loga jen sporadicky přiživovat.

Druhého května letošního roku vychází album, které se Quorthon rozhodl vydat jako svoji sólovou desku (i když je to silně zavádějící, neboť taková byla v podstatě všechna předchozí alba Bathory) pouze pod svým uměleckým pseudonymem. Album po všech nejrůznějších předem avizovaných názvech nakonec dostalo prosté jméno - Album, a na povrch zemský jej vyvrhla firma Black Mark. Na albu se ovšem boss Bathory prezentuje v úplně jiném světle, než tomu bylo doposud. Ohraničené hlavně stylem grunge a náznaky vlastního pojetí doomu potvrzuje, že tříletou pauzu využil Quorthon k pečlivému naposlouchání takových vzorů, jako jsou určitě Alice In Chains nebo Pearl Jam, a z Alba ho poznáte jen podle charakteristického zvuku kytar. Pro nové ztvárnění severské mytologie si tedy Quorthon zvolil nové výrazové prostředky, ovšem na jeho image se nezměnilo nic. Na bookletu nejsou žádné texty a ani žádná jména muzikantů, což by ovšem na druhou stranu dokazovalo, že Quorthon jako multiinstrumentalista silně vyzrál a desku si opravdu natočil sám. Pokud se mu v minulosti dalo vytknou to, že zpívá a na kytaru hraje jen průměrně, a že jeho angličtina musí být v anglicky mluvících zemích utrpením, nic z toho už dnes neplatí. Ale enigma pokračuje dál. Jak dlouho ještě?

Zdroj: Vratislav Šantroch, ROCK report 7/94, IV. ročník
Zaslal: Martin Zázvorka


Diskuze ke článku

Napiš komentář



© 2000-2019 Bathory Hordes • Valid XHTML 1.0 Strict, CSS & RSS feedCSS On/Off